PLÁN III

klíčové slovo: co je vědomí, co je schopnost, co je volní síla, co je zbožnost, rozvoj mentálních schopností, plán vývoje dle dvou přirozeností

PLÁN - III. část

klíčové slovo: co je vědomí, co je schopnost, co je volní síla, co je zbožnost, rozvoj mentálních schopností, plán vývoje dle dvou přirozeností

Naším vědomím dohlédneme nazpět několik tisíc let. To je naší vnímanou minulostí. Je patrná změna forem, a to je často vnímáno jako důkaz vývoje. Obzvláště nová forma použití techniky a speciálně digitální techniky.

Tuto představu lineárního vývoje však narušují některé objevy, které svou velkolepostí, přesností nás staví před otázku, jestli tento představovaný lineární vývoj je pouze pokračujícím automatickým procesem. Jaké vědomí měli lidé, kteří koncipovali některé stavby, které dnes nejsou realizovatelné? Jakou ideou byli pobízeni, že nějakým, nám neznámým způsobem přesouvali těžkou materii? A také přesnost jejich provedení je blízká dokonalosti. Jaké měli znalosti o člověku a vesmíru a o energiích? Byli to vědomí jedinci? Byli to mnozí?

Zde se zamyslíme nad některými věcmi, které mohou souviset s plánem vývoje:

• co je vědomí
• co je schopnost
• co je vůle
• co je morálně-mravní aspekt
• co je zbožnost

Vědomí není, ani dnešní moderní vědou, jasně definováno.

Pokud bychom se však na člověka podívali pohledem "nositele obrazu" (JAK), tak to značí, že "někde" v něm je umístěn pra-obraz, který je jakýmsi seménkem, v němž je cosi uloženo a na člověka tlačí svou silou k možnému rozvíjení takových schopností, které objasňují a odhalují tento pra-obraz. Silou, která nutí k vývoji, k vyvinutí. Avšak zde je patrný rozdíl mezi např. dubem a člověkem. Dub, pod patřičnými podmínkami, vyvine jakousi volní přírodní silou bytost stromu. Kořeny, kmen, listy a plody, a tedy další semeno. Morálně-mravní vědomí ani zbožnost zde nejsou potřeba, protože strom vyrůstá pod vlivem ideje přírody a je zcela začleněn do této přirozenosti. JAK však u člověka upozorňuje na jeho dvě přirozenosti.

Na jedné straně je každý člověk "pod" elektromagnetickými vlivy, které přirozeně nadechuje a vydechuje jeho mikro-makrokosmický systém a na druhé straně je tu pobízení pra-obrazu, který JAK spojuje s bohem. Systém koule člověka je podoben kouli planety, kde také jeden magnetický pól nadechuje síly a druhý pól je vydechuje, je to příjem a výdej sil, či výdej a poté příjem.

Tak se každý človíček narodí do "své" doby a "svého" místa a je rovnou obklopen vědomím doby a místa. Zde však mu je dána možnost jeho individuálního vývoje a přestupu na "jiný orbit", či jak vyjádřil Einstein: "Problém nemůžete řešit v té oblasti kde vzniknul, ale musíte se vědomím přesunout a hledat řešení v oblasti vyšší."

Vědomí a myšlenky mají magnetickou schopnost a souvisí s vědomím. Vědomí spolu s orgánem mozku a také vědomí spojené s orgánem srdce. Měřené elektromagnetické pole srdce je řádově vyšší než mozku. A "Kde je tvé srdce, tam je tvůj poklad."

Volní síla nesená patřičnou oblastí pak člověku umožní příklon tam, kde buď "je problém, nebo tam, kde je řešení". Zdravě vyvinutá osobnost může do své rozhodující a rozlišující vůle zapojit morálně mravní vědomí vyšlé z tohoto poznání jako odpovídající chování.

O zbožnosti JAK: "Že v člověku jsou od přirozenosti kořeny pobožnosti, dokazuje se tím, že jest obrazem božím. Neboť obraz obsahuje v sobě podobnost., že však podobné se těší z podobného, jest neproměnným zákonem všech věcí. Když tedy člověk nenalézá nic podobného mimo toho, k jehož obrazu byl stvořen, jde odtud, že není nic jiného, kam by jej spíše unášely touhy, než k původnímu prameni, z něhož vzešel, jenž když jej pozná dosti jasně." (VD 67)

Tedy pokud se člověk může považovat za nositele obrazu věčnosti, tak se může stát příjemcem pro síly věčnosti. Té síly, která jako věčná působnost na něj "doráží" jako ta neodstranitelná zpráva a člověka zneklidňuje a nutí ho přemýšlet o transcendentálních věcech i ve smyslu imanence.

Plán člověka se ukazuje být zahalenějším, než by se na první pohled zdálo, a než je jednoznačnější plán vývoje seménka dubu.

Mentální obal (tělo) člověka se právě u dnešního lidstva rozvíjí. V článku o vývoji osobnosti je psáno, že období cca 21-28 let je tento proces činný. Tedy v období Akademie (universita), kterou Komenský zasadil do věku cca 18-24 let, kdy se mladí lidé, kteří prošli dobrou přípravou školy elementární (základní) a tzv. latinské (střední) a mají v pořádku tělo životní (éterické) a touživé (astrální), jsou nyní dobře připravené na takový způsob výuky a vzdělání, které může plně pracovat s rozvíjejícím se obalem (tělem) mentálním. Tato schopnost myšlení však není zahlcením té části mozku, která je přizpůsobena tomu, aby uchovávala informace a aby bylo paměťové centrum nucené, toto vše beze zbytku uchovat. Avšak půjde o to, pozvedat schopnost myšlení do jasné sféry uvažování.

Obrovský příklon k informacím pomocí světa digitálního ukazuje, že je právě nutné pochopení mentálního tělaa jeho činnosti. I práce s mladým člověkem musí být ještě plněji pochopená a uskutečněná. Pouhé odmítnutí digitálních možností či pasivní absolutní přijetí virtuální reality nestačí. Lidé, kteří budou stát před mladými lidmi, budou muset svým vědomím obsáhnout větší souvislosti a souvztažnosti, aby je dnešní mladý člověk uznal. Protože boj světa dospělých s mladou generací pomocí stále větší a větší nálože, nákladu a břemen v podobě informací, které mají být uloženy do paměťových center, nejsou a nebudou tím řešením. Bude nutné rozvinutí plánu vývoje, tak jak se rozvíjí květ z poupěte.

Budeme potřebovat poznání, lásku, jako spojující princip (i v pochopení sou-vztažnosti) a sílu pravdy, která je v pozadí věci, jako nosná veličina.

Obsah pak vytvoří formu jako jednotu. Forma pak umožní se obsahu projevit.

(Plán - část II. je připravována)