PLÁN II. (b)

Klíčové slovo: vyšší škola dle antroposofie, akademie dle Jana Amose Komenského, collegium lucis

Vyšší škola ( 12-18 let) dle antroposofie:

• několik spíše obecných idejí
• jinak k podrobnější práci viz kniha "Vzdělávací plán pro 1. až 12. ročník pro WŠ" od Tobiase Richtera

Úspěšný je ten učitel, který sám zůstává tím, kdo se neustále učí.

"Není naším úkolem předat dospívající generaci hotová přesvědčení. Měli bychom jí přivést k tomu, aby užívala vlastní schopnosti chápání a úsudku. Měla by se naučit dívat se do světa s otevřenýma očima. Nesejde na tom, do jaké míry jsme přesvědčeni o pravdivosti toho, co předáváme mladým lidem. Naše přesvědčení platí jen pro nás. Předkládáme je mladým lidem, abychom jim řekli: Takto vidíme svět my., dívejte se pozorně, jak se ukáže vám. Máme probouzet schopnosti, ne předávat přesvědčení. Mladí lidé nemají věřit našim "pravdám", ale naší osobnosti. Mají si všimnout, že my sami hledáme. A na cestu hledajících je máme přivést." (R.Steiner)

"V duši mladého člověka se musí rodit hádanky o světě a jeho jevech. Neboť neboť jestliže tyto otázky týkající se záhad a jevů světa v mladé duši nevznikají, dochází k proměně těchto sil, protože tyto síly k tomu jsou zde., uvolňují se přeci v duši zároveň s uvolňováním touživého (astrálního) těla pro chápání těchto záhad. Když se tyto síly uvolňují a nedaří se probudit nejintenzivnější zájem o záhady světa, dochází k jejich proměně v to, v co se u dnešní mládeže většinou proměňují., přecházejí ve dvou směrech do pudovosti., za prvé do mocenských choutek a za druhé do erotiky. A je skutečností, která žel proniká i do pedagogiky, že se tyto mocenské choutky a erotika mládeže pojímají nikoli jako druhotné produkty proměny toho, co by až do 20., 21. roku života mělo probíhat zcela jinak, ale jako přirozený prvek, přítomný v lidském organismu od dosažení pohlavní zralosti."

Dále pokračuje:

"Je zřejmé, že když se erotika v tomto věku projeví nějakým zvlášť nešťastným způsobem, jsou za to zodpovědní učitelé, protože jsou k uzívání nudní a neprobouzejí žádný zájem. A když žáci v tomto věku nemají žádný zájem o svět, na co pak asi mohou myslet? Na nic jiného než na to, co se odehrává v jejich těle, v jejich srdci, žaludku, plicích, kdy musí poslouchat nudné výklady dějepisu nebo matematiky." (R.S)

Již při založení první školy obsahoval první návrh vzdělávacího plánu od Rudolfa Steinera předmět technologie jako povinný předmět pro žáky a žákyně vyššího stupně. V souladu se zásadou uvádět žáky do života a jeho souvislostí tak, aby se staly skutečnými současníky, byl předmět zaměřen na výklad a pochopení strojírenských a průmyslových postupů a procesů. V dnešní době je snaha (od 80.let) zařazovat seznámení s novými technologiemi jako počítače, bezdrátové telefony, mobilní telefony a internet a umělá inteligence. Dnes na některých školách nabízen jako volitelný nepovinný předmět.

O AKADEMII podle Jana Amose Komenského (18 - 24 let)

• NAŠE METHODA (didaktická) se nevztahuje sice až sem, ale proč
  bychom se nesměli dotknout toho, kam se také zde nesou naše přání?

Řekli jsme dříve, že akademiím je právem zůstaveno dovršení a doplnění všech věd, jakož i všech vyšších oborů vyučování.

Přejeme si tedy, aby tam:
a) byla konána studia vpravdě všeobecná, aby nebylo nic
ve vědě ani v lidské moudrosti, co by nebylo možno si tam
opatřit;
b) bylo užíváno snadnějších a bezpečnějších method,
má-li se dostat důkladného vzdělání všem, kdo sem přicházejí;
c) byli vyznamenáváni veřejnými hodnostmi pouze ti, kdo
štastně dosáhli svého cíle a jsou hodní i způsobilí, aby jim
bezpečně mohlo bytí svěřeno řízení věcí lidských. Čeho asi
vyžaduje každé toto přání, naznačíme skromně.

• Aby studia akademická byla všeobecná (Slovo universitas znamená všeobecnost), je třeba jednak
  profesorů vzdělaných a znalých všech věd, umění, studií
  a jazyků, kteří by dovedli ze sebe jako živé zásobárny vybírat
  a sdělovat všecko všem, jednak vybrané knihovny
  různých spisovatelů, naprosto přístupné všem.
  Práce akademie půjde snáze a zdárněji, předně, budou-li
  tam posíláni pouze jinoši (mladí lidé) vybranějšího nadání, výkvět lidstva,
  kdežto ostatní budou odkázáni к pluhu, к řemeslům
  a k. obchodu, každý к čemu je zrozen.
  Za druhé, věnuje-li se každý tomu studiu, ke kterému
  je - jak to lze poznat z určitých známek - určila přirozenost.
  Neboť jako pudem přirozenosti se jeden stává lepším
  hudebníkem, básníkem, řečníkem, fysikem atd. než druhý,
  tak je jeden nad druhého schopnější pro theologii, lékařství
  a právnictví. Ale zde se chybuje příliš často, když chceme
  libovolně z kteréhokoli dřeva nadělat fládru, nedbajíce při-
  rozené náklonnosti. Tím se stává, že se vrháme na to neb
  ono studium proti vůli Minervině (bohyně moudrosti a bez její vůle značí bez náležitých schopností)), ale nedokážeme nic
  chvályhodného a často znamenáme více v kterémkoli vedlejším
  díle než ve vlastním povolání. Bylo by tedy radno, aby
  před odchodem z latinské školy správcové škol uspořádali
  veřejnou zkoušku nadání a aby podle jejich rozhodnutí bylo
  ustanoveno, kteří jinoši (mladí lidé) mají býti posláni na akademii a kteří
  určeni к jinému druhu životnímu a z těch, kteří budou ve
  studiích pokračovat, kdo se mají obrátit к studiu theologie,
  státního zřízení nebo lékařství atd., podle toho, jak se u nich
  jeví buď přirozená náklonnost, nebo také jak toho vyžaduje potřeba církve a státu.
  6. Za třetí bude radno ke všestrannosti povzbuzovat jinochy vynikajícího nadání,

aby nenastal nedostatek lidí, kteří jsou mnohoučení, všeučení nebo vševedění (Komenský si přeje, aby na universitě nebyli vychováváni jen odborníci, nýbrž i lidé vzdělaní v několika oborech nebo ve všech.)
7. Bude však třeba pečovat, aby akademie vychovávaly pouze
pilné, čestné a dovedné žáky, ale aby netrpěly lžistudentů,
kteří zahálkou a hýřivým životem mrhají jmění i čas, dávajíce
ostatním škodlivý příklad. Tak kde nebude moru, ne-
bude ani nákazy, když všichni budou napjati ve své úkoly.
8. Řekli jsme, že na akademii mají býti probíráni spisovatelé
všeho druhu. Aby to nebylo příliš namáhavé, a přece
užitečné, je si přáti, aby se dali uprosit učení mužové, filologové
filosofové, theologové, lékaři atd. a aby laskavě prokázali
studující mládeži tutéž přízeň, kterou prokazují zeměpisci
těm, kdož studují zeměpis; uzavírají totiž celé provincie,
říše a světy na listy a sebedelší prostory zemí i moří podávají

tak, aby bylo možno přehlédnout je jediným pohledem.
Neboť proč by právě tak, jako nám malíři věrně předvádějí
v hlavních rysech země, města, domy a lidi, nemohli
býti předváděni Cicero, Livius, Platon, Aristoteles, Plutarch,
Tacitus, Gellius, Hippokrates, Galenus, Celsus,
Jeroným aj.? Ovšem ne pouze vytrženými větami a vybranými
květy (jako se stalo u některých), nýbrž úplnými,
ale zhuštěnými systémy.
9. Užitek takových výtahů by byl znamenitý. Předně pro
ty, kdo nemají čas čísti obsáhlé spisy, aby si přesto opatřili
povšechnou znalost kterýchkoli spisovatelů. Za druhé pro ty,
kteří [podle rady Senekovy)] touží přidružit se důvěrněji
к něčímu geniu (neboť všecko se nehodí pro všecky stejně),
aby si mohli vybrat snáze a s náležitým úsudkem, až ochutnají
více spisovatelů a poznají, že to neb ono jim zvláště
přijde к chuti. Za třetí těm, kteří musí úplně pročíst přímo

spisovatele celé, budou tyto výtahy znamenitou průpravou,

aby měli prospěch z četby; zcela tak jako tomu, kdo se chce

vydat na cestu, prospěje, pozná-li dříve z mapy místopis

krajiny, aby tak snáze, bezpečněji a příjemněji shlédl všecky

jednotlivosti, které se potom naskytnou jeho zraku. Konečně i

všem poslouží ty stručné výtahy к rychlému opakování

spisovatelů, neboť přitom se vždy vyskytne něco, co utkví

a přejde v tělo i v krev.

10. Takovéto stručné obsahy ze spisovatelů by se mohly

vydávat jednak zvlášť (pro potřebu chudších nebo pro ty,

kdo se nemohou probírat přímo tlustými knihami), jednak

by mohly býti připojeny к dotyčným spisovatelům, aby

ten, kdo se chystá к jeho četbě, nabyl nejprve celkového

přehledu.

A byli určeni studujícím za soukromou četbu nejlepší

spisovatelé, kteří pojednávají o téže látce, a aby se o tom

všem, co profesor přednášel veřejně v hodině dopolední, rozpředl

rozhovor zase v celém shromáždění v hodině odpolední;

t. j. studující ať dávají otázky, buď že některý něčemu neporozuměl

dostatečně, nebo se pozastavil nad něčím nebo

našel u svého spisovatele odchylné mínění, podepřené náležitými

důvody, a cokoliv podobného. Tam by mělo býti

dovoleno každému ze shromáždění (avšak v nějakém pořádku)

odpovídat a jiným zase posoudit a vyslovit se, zda

je odpověď dostatečná; profesorovi konečně jakožto předsedovi by příslušelo rozhodnout spor. Tak by snad všecko,

co četli mnozí, mohlo býti spojeno v jedno, nejen aby všecko

bylo к společnému prospěchu všech, nýbrž také aby se vše

důkladně zapamatovalo, má-li se dojít к vskutku pevným

úspěchům v theorii i praxi věd.

12. Takovýmto sdruženým cvičením lze, zdá se, dosíci snadno

toho, co jsme si přáli naposled a co si již dávno přejí všichni dobře smýšlející lidé,

aby к veřejným hodnostem byli připouštěni jen ti, kdo jsou toho hodni. A to, pravím, lze provést, když ta věc nebude záviset na soukromém mínění jednoho nebo dvou,

nýbrž na veřejném spolu vědomí a svědectví všech (řecké slovo sydzétésis znamená společné bádání).

13. Aby se přitom nedál žádný klam, bude nejpřiměřenější, místo disputací (ty se postupně staly už pouhou formalitou a byly předem smluveny) konaných pro akademické hodnosti představit veřejnosti kandidáta (nebo několik najednou) bez

předsedy. A potom ať nejučenější a v praxi již zběhlí

muži uvádějí proti nim, cokoli podle jejich soudu přispívá

к prozkoumání theoretického i praktického prospěchu. Na

př. mohou jim dávat rozličné otázky z textu (svatého Písma,

z Hippokrata, z práv atd.): Kde psáno toto, kde to a ono?

Kterak se to shoduje s tím neb oním? Zná-li některého spisovatele, který je

odchylného mínění? Kterého? A co by namítal

proti tomu? A kterak rozhodnout tu věc? A podobně. A jako

praktická zkouška mu buďtež dávány různé případy o věcech týkajících

se svědomí, nemocí nebo právních sporů:

Jak by sis vedl v tom nebo v onom? A proč tak? A budiž na

něj doráženo instancemi a rozmanitostí případů, až se objeví,

že dovede soudit o věcech moudře a na správném základě

atd. Kdo by nedoufal, že vynaloží veškeru píli, když budou

vědět, že se musí podrobit tak veřejné, tak vážné, a tak přísné

zkoušce?

(14. O cestování (pro něž jsme určili místo buď v tomto posledním

šestiletí nebo po jeho ukončení) není třeba nic připomínat, leda snad

že se nám líbí a s našimi důvody úplně

shoduje mínění Platonovo, který nedovoloval mládeži cest, než setřou veškerou nevázanost a budou mít rozvahu a obratnost potřebnou к cestování.

15. Netřeba se také zmiňovat o tom, jak potřebná by byla

škola škol (Collegium lucis - sdružení světla) neboli DIDAKTICKÁ KOLEJ, která by měla

býti někde založena, ať by to bylo kdekoli, nebo kterou by

aspoň, není-li na ni naděje, měli pěstovat v svaté poctivosti

vzdělanci, kteří se zasvětili šíření slávy Boží také v tom

směru, kdekoliv jsou, i bez kolejí. Cílem jejich společné práce

budiž, aby základy věd byly stále víc a více vydobývány

za tím účelem, aby bylo očištěno a po pokolení lidském

se slastnějším zdarem šířeno světlo moudrosti a aby poměry

lidské byly zlepšovány novými přeužitečnými nálezy. Neboť

nechceme-li stále zůstat na témž místě nebo dokonce kráčet

vzad, musíme pomýšlet na pokračování toho, co zdárně

začato. Avšak poněvadž na to nestačí ani jeden člověk, ani

jeden věk, bude najisto třeba, aby více lidí pokračovalo

v tom, co začato, a to spojenými silami a postupně. Tato všeobecná kolej

by zajisté byla pro ostatní školy tím, čím je žaludek pro údy těla, totiž životní dílnou, poskytující všemu šťávu, život a sílu.